Rozdíl mezi odmítnutím dědictví, vzdáním se dědictví a zřeknutím se dědického práva

Dědic není povinen převzít dědictví. Učinit tak může více způsoby, které jsou shodné v tom, že nenastávají automaticky, ale vyžadují od dědice určitou aktivitu, kterou právo označuje jako projev vůle. Projev vůle bude závislý zejména na době, kdy lze učinit a na počtu osob, které vyžaduje.

a) Odmítnutí dědictví

Podstatou odmítnutí dědictví je skutečnost, že se na dědice bude pohlížet, jako by mu dědictví nikdy nenáleželo. Dědici z dědictví neplynou žádná práva, ale ani žádné povinnosti.

Dědic má právo odmítnout dědictví ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byl soudem vyrozuměn o právu dědictví odmítnout a o následcích tohoto odmítnutí. Dědic bude vyrozuměn prostřednictvím usnesení soudu, které je doručeno dědici nebo ústně vyhlášeno, pokud je dědic na jednání osobně přítomen.

Nelze proto odmítnout dědictví za života zůstavitele, ale až v rámci dědického řízení.

Pozor! Pokud dědic neodmítne dědictví ve lhůtě k odmítnutí dědictví jeho právo odmítnout dědictví zaniká. To ovšem nebrání využít práva dědictví se vzdát.

K odmítnutí dědictví může dojít ústním sdělením soudu (respektive notáři, který v dědickém řízení vystupuje jako soudní komisař), což je v praxi častější varianta, nebo poté ve lhůtě jednoho měsíce písemným sdělením soudu.

Tip! Tzn. nepominutelný dědic, tedy ten, kdo je potomkem zůstavitele (a nedědí-li, pak jeho potomkem) má právo odmítnout dědictví s výhradou povinného dílo. V praxi to znamená, že dědic neobdrží díl pozůstalosti dle závěti nebo zákonné posloupnosti, avšak obdrží povinný díl. Povinný díl se určí jako jedna čtvrtina zákonného dědického podílu v případě zletilého dědice a jako tři čtvrtiny zákonného dědického podílu v případě nezletilého dědice.

b) Zřeknutí se dědického práva

Ke zřeknutí se dědického práva dochází písemnou smlouvou mezi zůstavitelem a budoucím dědicem. Smlouva se pochopitelně uzavírá ještě za života obou účastníků. Dědic se může zříct práva na celé dědictví na povinný díl či pouze práva na část dědictví nebo povinného dílu. Dědic má dokonce možnost vzdát se i práva ke konkrétní věci z pozůstalosti. Kupříkladu půjde o situaci, kdy se dědic vzdá práva na zůstavitelovu motorku.

Pozor! Zřeknutí se dědického práva působí i proti potomkům budoucího dědice, kteří proto také nebudou dědit. Pokud si zůstavitel a budoucí dědic přejí, aby zřeknutí se dědického práva nepůsobilo i proti potomkům budoucího dědice, je to třeba ve smlouvě výslovně ujednat.

Smlouva o zřeknutí se dědického práva může být uzavřena ve prospěch třetí osoby. Tato třetí osoba není stranou smlouvy, a proto není podmínkou, aby o uzavření smlouvy v její prospěch věděla.

Tip! Smlouva o zřeknutí se dědického práva lze uzavřít bezúplatně nebo za úplatu. Úplata může být sjednána ve formě peněžitého plnění, odbytného či jiného protiplnění.

Smlouva o zřeknutí se dědického práva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny. Pro její řádné uzavření je proto třeba navštívit notáře.

c) Vzdání se dědictví

Dědictví se může vzdát pouze dědic, který dědictví neodmítl, nebo mu již uplynula lhůta k odmítnutí dědictví. Dědictví se lze vzdát pouze ve prospěch jiného dědice. V modelové situaci, kdy existuje pouze jeden dědic, má tato osoba právo dědictví odmítnout, nebude mít však právo vzdát se dědictví, neboť není další dědic, v jehož prospěch se lze dědictví vzdát.

Hlavní rozdíl mezi odmítnutím a vzdáním se dědictví spočívá v postavení dědice. Při odmítnutí dědictví se na dědice, který dědictví odmítl, hledí, jako by nikdy dědicem nebyl, tzn. z dědictví mu neplynou žádná práva ani povinnosti. Kdežto vzdání se dědictví je ve své podstatě darování dědictví jinému dědici s tím, že dědici, který se dědictví vzdává, zůstanou zachovány určité povinnosti.

Pozor! Vzdá-li se dědictví nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky.

Dědic se vzdává dědictví přímo před soudem (soudním komisařem) v dědickém řízení. Soud o tom učiní zápis do protokolu. Nesouhlasí-li druhý dědic, ke vzdání se dědictví se nepřihlíží a nedojde ani k převodu dědictví.

Pozor! Vzdáním se dědictví nedochází k zániku povinnosti podílet se na dluzích zůstavitele. Za dluhy zůstavitele bude společně a nerozdílně odpovídat dědic, který se dědictví vzdal, spolu s dědicem, který dědictví nabyl. Rovněž platí, že pokud byl dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, dědic se v případě vzdání se dědictví nezbavuje povinnosti splnit takové opatření.