Rozhovor s JUDr. Vladimírem Jirouskem, předsedou České advokátní komory

O tom, proč se nestal hercem ale advokátem, o jeho lásce k fotbalu, ale hlavně o práci, kterou splácí svůj dluh české advokacii...

 

Co je pravdy na tom, že jste v mládí chtěl být hercem?

Pravda to je, protože pocházím z poměrně významné herecké rodiny. Jako dítě jsem hrál v několika filmech, takže jsem k tomu cíleně směřoval. Nicméně, přišel rok šedesátýosmý a pod tlakem zejména maminky, jsem původní záměr opustil. Směrovala mě například pomocí otázky: „Ty chceš opravdu hrát x let hru „Timur a jeho parta"? Šel jsem na práva za situace, kdy jsem vůbec neměl představu, jak se v právním oboru uplatním, předtím jsem o tom nikdy nepřemýšlel, bylo to takové rozhodnutí z nouze. Nicméně, řekl bych - a asi by to potvrdili mnozí ostravští soudci - že jsem svůj herecký talent v soudních síních celkem uplatnil...

Byl jste vzorným studentem?

Kdybyste viděl můj profil vypracovaný tehdejšími studenty - členy SSM a KSČ, tak byste se divil, že jsem dostudoval. Nicméně studium mi nedělalo potíže a prospěchové stipendium mě, řekněme, sociálně zachraňovalo.

Je o Vás známo, že jste vášnivý sportovec - stíháte se při svém pracovním vytížení sportu stále věnovat? Sledujete třeba letošní EURO ?

Samozřejmě - takové věci mi vůbec nemohou utéct! (smích) Sportu se věnuji jak aktivně, tak i pasivně, a za situace, kdy na ME hrají hráči jako Jankulovski a Baroš, kterým jsem dělal smlouvy při odchodu z ČR, mám samozřejmě k týmu ještě blíž. Vzhledem k tomu, že jsem byl velmi aktivní hráč, a v sálovce jsem byl dokonce v roce 1983 jmenován do národního mužstva, se s mnoha lidmi z této sféry osobně znám...

Takže jako Ostravák máte jistě radost z gólu Václava Svěrkoše...(rozhovor byl natáčen po zápase Švýcarsko-ČR - pozn.red.)

Jistě, dal gól, a já bych mu samozřejmě přál, aby mu to vydrželo, už proto že jsem si myslel, že z Baníku odešel příliš brzy a tyhle uspěchané odchody vedou většinou k tomu, že se hráč totálně vytratí. Naštěstí Svěrkoš se vrátil z Monchengladbachu přes Vídeň zpátky do Ostravy a zase našel svou ztracenou formu.

A jak to máte s pendlováním mezi Prahou a Ostravou Vy? Proč jste vlastně kandidoval na funkci předsedy ČAK, když tato funkce je neplacená a stojí Vás mnoho času?

Dobrá otázka. Ať to zní jak chce, já advokacii vracím jen to, co mi dala. Advokacie mě zachránila právě v dobách nejtěžších, kdy se mě různí funkcionáři na různých úrovních snažili vyexpedovat, exkomunikovat z advokacie. Advokacie mě zachránila už na škole, a posléze jsem v ní byl kryt tělem a duší doktora Skalníka, stále aktivního advokáta, který zastupoval mimo jiné řadu významných disidentů - Šabatu a další. Takže jsem v advokacii díky němu zakořenil a pak jsem ustál i taková období, jako když můj bratr byl nucen odejít ze země v rámci akce Asanace co by chartista. Musím říct, že advokacie jako taková (jsouce jedinou trpěnou opozicí v režimu) v sobě našla sílu díky takovým osobnostem jako byl Skalník, Burešová, či Čermák. A proto, když mě pan doktor Čermák poprvé přemlouval, abych funkci vzal, byť za situace že jsem z Ostravy - a já jsem se tomu zpočátku bránil a viděl jsem to jako velmi těžce realizovatelné - tak nakonec jsem se nechal přesvědčit. A hlavním důvodem byla právě splátka té půjčky.


Jaké je vlastně poslání ČAK?

ČAK je samosprávná organizace v pravém slova smyslu a musím říct, že v návaznosti na mé zkušenosti a kontakty v zemích EU skutečně patříme v této sféře k těm nejvyhraněnějším. Samosprávnost samozřejmě předpokládá zcela zásadní věc ve směru tohoto poslání -abychom plnili primárně funkce orgánu veřejné správy. A to je právě věc, kterou si mnozí advokáti neuvědomují a myslí si, že Komora je tady hlavně od toho, aby je chránila, aby jim poskytovala servis. Přitom samozřejmě primární poslání Komory - výkon veřejné správy, předpokládá pravý opak - a totiž, abychom v první řadě chránili klienta a zajišťovali určitou úroveň služeb jemu poskytovaných. A teprve poté, co budeme úspěšně plnit tuto funkci, si můžeme dovolit činnost servisní směrem k advokátům. A i touto cestou jsme vydali zhruba před 5 lety, kdy jsem nastoupil do funkce. Ne že by se předchozímu vedení nechtělo, zkrátka do té doby jen ještě neuzrál čas. Bylo potřeba Komoru rekonstruovat, ustát úlohu organizační při obrovském nárůstu advokátního stavu ( v roce 1990 tu působilo cca 800 advokátů, dnes nás je prakticky 9000). A právě i to byl druhý důvod, proč jsem předsednickou funkci vzal. Měl jsem určitou vizi ve sféře poskytování servisní činnosti těm tisícům advokátů. Sem patří zejména vzdělávání a možnost stálého zvyšování odbornosti advokátů. Což zase souvisí se zájmy klienta, takže všechno je vlastně navzájem propojeno.

Můžete být konkrétnější? Jaké servisní služby tedy advokátům v současnosti poskytujete?

Těch je dlouhá řada. V první řadě jsme si dali záležet na komunikaci mezi Komorou a advokátem, a to povýšením úrovně médií, prostřednictvím kterých spolu komunikujeme. Bulletin advokacie (BA) podle průzkumu v době, kdy jsem nastoupil, četlo zhruba 5% advokátů. V současné době, poté co jsme nasadili trend atraktivity, tak minimálně 50% advokátů BA alespoň informativně prolistuje. To je obrovský úspěch. To všechno i s komerčním efektem, že dnes se výrobní náklady na časopis zaplatí z inzerce. V době, kdy jsem nastoupil, nás časopis pro advokáty a advokátní koncipienty stál zhruba 5 milionů ročně.

Založili jsme dvě školící střediska pro advokáty a advokátní koncipienty - v Praze a v Brně -se sály pro 100, 60 a 50 posluchačů, kde je v průměru 15 akcí měsíčně. Zřídili jsme a provozujeme pobočku Komory v Brně, aby moravští advokáti nemuseli jezdit všechno vyřizovat až do Prahy. Musím říct, že na Moravě je velký zájem o naše školení a semináře, zejména v souvislosti s neustálými legislativními novinkami v právním řádu. Např. o semináře k novému insolvenčnímu zákonu je zájem takový, že na všechny se ani nedostane, proto je opakujeme. Náš propracovaný vzdělávací systém pro advokáty nám mnohé advokátní komory z EU tiše i hlasitě závidí.

Také jsme zreorganizovali Komoru, aby fungovala efektivně, zmodernizovali jsme knihovny jak v Brně tak v Praze. Nastartovali jsme totálně zamrzlou, neexistující regionální činnost. Dnes každý region vykazuje 4-6 akcí ročně, každý má na to peníze vydělené v rámci rozpočtu, což dříve nebylo. A opravdu chod regionů nabral veliké obrátky - od společenských akcí typu plesů, přes fotbal, tenis, golf až po akce vzdělávací. Všichni členové Komory mají významnou slevu ve vlastním internetovém advokátním knihkupectví a na různé další bankovní, programové a jiné produkty.

Co nepatří úplně do toho přímého servisu, ale je také velmi důležité, to je relevantní lobbying. Dokonce si dovoluji říct, a teď budu parafrazovat pana ministra: „Vy jste jediný, kdo dokáže komunikovat se všemi složkami justice a se žádnou nejste rozhádán". Podle mě je totiž největší problém v nekomunikaci, nerespektování druhé strany.

Také za naše advokáty boxujeme v evropském ringu a daří se nám. Toto mnoho „běžných" advokátů prostě nevidí. Zástupci mnoha zemí k naší Komoře skutečně vzhlíží a mnozí naši by se jistě divili, kdyby věděli, jak to funguje třeba v Polsku či Maďarsku.

Jak podporujete prestiž advokátského stavu před laickou veřejností? Sám jste se kdysi zmínil, že jste překvapen, kolik úsilí i peněz věnuje například francouzská Komora na reklamu?

Víte, každá advokacie musí dospět do určitého stádia, kdy si uvědomí, že musí ve společnosti mít jakési postavení, které zpětně každému advokátovi zajišťuje, řekněme, presumpci důstojného společenského postavení. Tak tomu bylo kdysi, třeba za první republiky, kdy ve většině filmů byl advokát prezentován pozitivně jako zástupce elity. Po roce pětačtyřicátém se to samozřejmě obrátilo. Každá advokacie se do nutnosti potřeby sebeprezentace na veřejnosti musí dostat. Samozřejmě, i v té Francii to byl delší vývoj. Zjednodušeně řečeno, propagace se tam platí z úroků peněz, které jsou u advokátů (resp. na jejich bankovních účtech) uschovány. Pak si tamní Komora může dovolit osvětovou činnost za 6 milionů eur ročně. Do tohoto stádia i my zákonitě jednou dospějeme. Samozřejmě, takové stádium bylo třeba nastartovat, což jsme udělali. Založil jsem odbor vnějších vztahů v rámci reorganizace Komory a prezentaci české advokacie jsme velmi pozvedli. Jako poslední věc bych chtěl zmínit významnou aktivitu Komory při přípravě a organizaci soutěže Právník roku, kde se navzájem setkávají zástupci všech složek justice.


Krátký dotazník:

Koníčky    manželka, vnuci, literatura, vaření a sport
Oblíbený film  Postřižiny; Tanec s vlky; Doktor Živago
Oblíbená kniha  každou chvíli jiná
Oblíbený fotbalový klub    FCB (= FC Baník Ostrava-pozn.red.)
Čas strávený v práci    9 až 10 hodin denně
Životní sen    aby se sny plnily (docela se mi to daří)
Moje nejlepší vlastnost    přiměřená ješitnost
Moje nejhorší vlastnost    nepřiměřená ješitnost
Osobnost, které si vážím

z žijících: politika - železná Lady; umění - Arnošt Lustig;
osobní život - manželka

 




16. 6. 2008






TOPlist